acidoza, alkaloza, ketoza, pseudotuberkuloza a jiné nemoci koz

Pochopení základů výživy a trávení je základní podmínkou úspěšného chovu všech druhů, plemen a kategorií hospodářských zvířat, anglonubijských koz nevyjímaje.

K nejčastějším poruchám trávicího traktu patří náhlé změny krmné dávky, zejména pak podávání velkého množství sacharidových a bílkovinných krmiv vede k u přežvýkavců k výrazným změnám v bachorovém prostředí. Velmi důležité je si uvědomit, že bachor je jakýsi "bioreaktor" ve kterém žijí miliardy prvoků, kvasinek a bakterií. Tyto mikroorganismy jsou u správně živeného zvířete v jakési pomyslné harmonii. Je to zejména proto, že jednotlivé druhy mikroorganismů jsou svými nároky na potravu specifičtí, tzn., že některé druhy mikroorganismů metabolizují sacharidy, jiné zase rozrušují celulózu atd. Cílem každého chovatele by měla být snaha zajistiti zvířeti po celý rok přibližně stejnou krmnou dávku a její složení. Pokud chovatel musí změnit skladbu krmiv (zejména přechod ze zimní krmné dávky na pastvu), musí tento být pozvolný s cílem postupného návyku právě bachorové mikroflóry na nová krmiva. Pokud je přechod skokový (šokový) může u přežvýkavců docházet zejména k průjmům, ztrátám tělesné hmotnosti, snížení dojivosti a rozvoji řady poruch trávicího traktu - např. acidózám, ketózám, pěnové tympanii v důsledku nadměrného krmení sacharidovými krmivy (šroty, melasa aj.)

Akutní ACIDOZA bachorového obsahu

Charakteristika: Akutní acidóza bachorového obsahu vzniká při náhlém příjmu velkého množství lehce rozložitelných sacharidů. Jedná se většinou o melasu, cukrovou řepu či obilné šroty.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází k pomnožení grampozitivních bakterií v bachorové tekutině (streptokoky a laktobacily). Roste produkce kyseliny mléčné přičemž dochází k poklesu pH až na 3,8, což vede k vymizení nálevníků a tudíž i k poklesu tvorby mastných kyselin, které produkují. Nakonec dochází k zástavě bachorové motoriky.
Příznaky: k nástupu příznaků dochazí za 12 – 24 hodin po nadbytečném příjmu sacharidů. Nechutenství, roste TRIAS (počet dechů dvojnásobný, tělní teplota vzroste o 1°C. zvýší se tep). VÝRAZNĚ KLESÁ TUČNOST MLÉKA! Zástava rotací bachoru, apatie, třes, kolikové bolesti – skřípání zubů, průjem, dehydratace, akutní zánět paznehtu (laminitida), zánět bachoru, nekkoordinovaná chůze a ulehnutí.
Diagnostika: na základě klinického vyšetření a anamnézy. Vyšetření bachorové tekutiny – mléčně šedá, Ph 3,8 – 5, bez nálevníků, kyselý zápach. Vyšetření krve a moči – kyselé Ph.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): poporodní paréza, syndrom ulehnutí, toxémie, alkalóza, hniloba bachorového obsahu.
Terapie: lehčí forma – dieta – krmit pouze senem, 24 hodin bez vody. Intraruminálně (do bachoru) aplikovat roztok bikarbonátu sodného (jedlá soda) v kombinaci s bachorovou tekutinou od zdravé krávy. Antibiotika do bachoru. Těžká forma – aplikace bikarbonátu sodného s vápníkem přím do žíly (intravenózně). Opakovaný výplach bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy, rehydratace (kapačky), kofein na podporu srdce, celková aplikace antibiotik + ochranná léčba jater – nitrožilní aplikace roztoku aminokyselin, vitamínů a glukózy – šetří práci jater.
Prevence: pozvolný přechod na krmiva s vysokým obsahem cukrů. Při zkrmování většího počtu těchto krmiv přidáváme v malém množství bikarbonát sodný (jedlou sodu) na neutralizaci bachorové pH hodnoty.
 
Chronická ACIDOZA bachorového obsahu
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): chronická acidóza bachorového obsahu vzníká při dlouhodobém zkrmování špatně sestavené krmné dávky. Při sníženém podílu hrubé vlákniny v krmné dávce – nevhodná struktura krmiva – většina částic v krmné dávce by měla být delší jak 3 cm – např. senáž….
Příznaky: hyposalivace – snížení tvorby slin, pokles pH bachorové tekutiny, hyperkeratóza (nadměrné rohovatění) sliznice bachoru, laminitida – zánět paznehtu – do 3 týdnů. Dále pak snížený příjem krmiva, snížený bachorový kvocient, demineralizace kostry – především odvápnění, hubnutí, bolestivost končetin – přešlapuje.
Diagnostika: na základě klinického vyšetření, anamnézy, vyšetření bachorové tekutiny – šedobílá až šedozelená, snížený počet nálevníků, pH 5 – 6, pH moči 6,5 – 7,5. Klesá tučnost mléka.
Terapie: úprava krmné dávky přidáním vlákniny. Intraruminální (do bachoru) podání hydrogenuhličitanu sodného. Vpravení bachorové tekutiny od zdravé dojnice do bachoru dojnice postižené.
 
ALKALOZA bachorového obsahu
Alkalóza bachorového obsahu je způsobena:
a)      podáním krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek (např močoviny, proteiny),
b)      při nedostatku sacharidů a nadbytku dusíkatých látek,
c)      vysokém obsahu dusitanů a dusičnanů v krmné dávce,
d)     otravě močovinou,
e)      kontaminaci krmiva hlínou – například špinavé brambory, nebo
f)       přidáním velkého množství alkalyzujících (zásadotvorných) látek.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká produkce čpavku a jeho snížené využití v bachoru, vysoká hodnota pH vedoucí k poklesu počtu bachorových nálevníků. Snížená kencentrace ionizovaného vápníku.
Příznaky: nechutenství, hypersalivace (nadměrné slinění), klesá motorika bachoru a přežvykování, dochází k poruchám reprodukce, třesy až tetanické křeče, poruchy trávení, pokles užitkovosti. Při těžké formě dochází k ulehnutí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinického vyšetření a vyšetření bachorové tekutiny – tmavěhnědozelená, pH 7,2 – 8. V mléce klesá obsah bílkovin a laktózy. Vysoké je i pH moči.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): acidóza bachorového obsahu, hniloba bachorového obsahu, poporodní paréza, ketóza.
Terapie: snaha o rychlou úpravu pH, tj. u lehčí formy podáme roztok octa či kyseliny mléčné (možno naředit) do bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy (sondou do bachoru), heřmánkový čaj, prodigestran – probiotika. Možno podat i melasu či šrot na neutralizaci pH. U těžké formy provedeme výplach bachoru, do bachoru vpravíme roztok octa a podáme bachorovou tekutinu od zdravé krávy. Nitrožilně můžeme aplikovat přípravky s vápníkem a hořčíkem v případě křečí. Nitrožilně se podává také 20% roztok glukózy a 0,9% rostok chloridu sodného.
Prevence: vylepšení (vyvážení) krmné dávky, podávání kvalitních krmiv, postupný návyk na nově zkrmovaná krmiva.
 
 
HNILOBA bachorového obsahu
Hniloba bachorového obsahu vzniká při zkrmování nahnilých a zaplísněných krmiv, popřípadě krmiv silně znečištěných hlínou či vodou, která je kontaminovaná močovinou (nadměrné množství dusíkatých látek v krmivu). Velmi často navazuje na bachorovou alkalózu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká hodnota pH bachoru, zvyšuje se podíl hnilobných mikroorganismů v bachoru + se tvoří jejich toxiny.
Příznaky: nechutenství, apatie, pokles užitkovosti, zástava bachorové motoriky, poškození jater – bolestivost, poruchy trávení – střídavé průjmy, paréza – ochrnutí.
Diagnostika: na základě klinických příznaků a anamnézy + vyšetření bachorové tekutiny – kašovitá s hnilobným zápachem a vysokou hodnotou pH, vysoká koncentrace amoniaku. Může dojít až k selhání jater.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, ostatní bachorové dysfunkce.
Terapie: výplach bachoru, inokulace (přenos) bachorové tekutiny od zdravé dojnice. Antibiotika – intraruminálně (do bachoru), melasa na snížení hodnoty pH, propyonát – kyselina propyonová.
Prevence: Dodržovat základní zoohygienecké podmínky – zkrmovat pouze kvalitní krmiva!
 
Akutní TYMPANIE – tympania ruminis acuta
Charakteristika: náhlé, životu nebezpečné onemocnění se zřetelným nahromaděním plynu v bachoru. Má tyto dvě formy:
a)      plynová tympanie,
b)      pěnová tympanie.
Jednoduchá plynová tympanie – vzniká po přijetí velkého množství krmiva při současným ztížením erkutace (krkání – odvod plynu z bachoru). Ztížená erkutace vzniká při ucpání jícnu, onemocnění nervového systému, nebo po požití rostlinných toxinů. Dochází k rozšíření (dilataci) bachoru vlivem plynu, což vede ke stlačení cév a plic – klesá podíl kyslíku v krvi a roste podíl oxidu uhličitého. Dále dochází k výraznému rozkladu bílkovin v bachoru, což vede ke zvýšení koncentrace amoniaku a zástavě bachorové motoriky.
Pěnová tympanie – vzniká po požití krmiva, které má nedostatečnou dráždící schopnost na bachor – například najemno nařezaná tráva s nedostatkem vlákniny – nedostatečné dráždění bachorové sliznice – zástava motoriky bachoru. Dále může vznikat po pozření krmiva bohatého na lehce stravitelné sacharidy a bílkoviny, napojením ihned po pastvě, nebo při tzv. mokré pastvě (pozřením pastevního porostu, který je mokrý – ranní rosa apod.). Pěnová tympanie může doprovázet i jiná onemocnění. V bachoru dochází k tvorbě pěny vlivem nízkého povrchového napětí obsahu bachoru a jeho vysoké viskozitě. Přítomny jsou také bakterie tvořící hlen. Predispoziční faktor pro vznik pěnové tympanie je také přítomnost saponinů, proteinů a polysacharidů v bachoru.
Diagnostika: 
a)      plynová tympanie – v horní části bachoru je patrný při poklepu tympanický zvuk (podobný zvuku při úderu na hrnec), při sopndáži je patrný snadný únik plynu z bachoru.
b)     pěnová tympanie – krátký, tupý poklepový zvuk po celém bachoru, při sondáži odchází z bachoru pěna – obtížný odchod.
Terapie:
a)      plynová tympanie – sondáž skrz dutinu ústní a masáž bachoru, polévání zvířete studenou vodou, u akutních případů použití trokaru – propíchnutí bachoru.
b)     pěnová tympanie – rozrušení pěny redukcí enzymatické aktivity mikroorganismů pomocí polymerizovaného silikonu, který zvýší povrchové napětí. Existuje přípravek Pretympan!
 

ÚRAZOVÁ onemocnění předžaludků

Charakteristika: jedná se zejména o poranění  při kterém dochází k zánětu pobřišnice, pohrudnice či osrdečníku.
Etiologie(původce onemocnění): kovové předměty, které zvíře pozře s krmivem či při pastvě. Tyto předměty putují přímo do čepce, nebo jsou chvíli v bachoru a poté putují do čepce – je to dáno anatomickým uložením čepcobachorového otvoru, který je uložen níže než otvor čepcoknihový – uvíznutí těžšího předmětu – čepec se stahuje a dochází k poranění jeho sliznice až k perforaci – protrhnutí. Dochází k tomu, že obsah čepce teče do břišní dutiny nebo projde bránicí a kontaminuje dutinu hrudní.
Příznaky: v akutních případech dochází k zánětu pobřišnice, poškození jater či sleziny – například hřebík či drát, v prípadě proniknutí cizího tělesa do hrudi dochází k zánětu osrdečníku a pohrudnice. Může dojít i k perforaci srdce – zabodnutí cizího tělesa do srdce. Bolest při dýchání, velké množství tekutiny v dutině břišní či hrudní, nahrbený postoj, nechce chodit, ulehá, roste dech, tep a teplota (trias). Při perforaci srdce může dojít k náhlému úhynu. Chronické případy se vyskytují pouze při proniknutí cizího tělesa do dutiny břišní, kde může dojít po proběhnutí zánětu k opouzdření předmětu a příznaky mizí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků popřípadě rentgenového či ultarasonografického vyšetření. Prohmatání dutiny břišní.
Terapie: léčba se porovádí konzervativně – antibiotika proti zánětu, či aplikace magnetu do předžaludku (bachoru). Chirurgická terapie se provádí pouze u geneticky cenných zvířat – finančně náročná – rumenotomie – otevření bachoru a vytažení cizího tělesa. Nejčastěji jde však zvíře utraceno.
Prevence: zabránění kontaminace krmiva cizími předměty.

KETOZA

Příčina onemocnění:
a)      nedostatek energie v krmné dávce především první 2 měsíce po porodu,
b)      při nevyrovnané krmné dávce s nadbytkem dusíkatých látek,
c)      při překrmování plemenic v době zabřeznutí,
d)     při deficitu(nedostatku) fosforu, hořčíku a vápníku,
e)      při nedostatku vitamínů (hlavně vit. B12  a pohybu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): zvíře se dostává do negativní energetické bilance – příjem energie je menší než výdej (především u dojných krav v 1. fázi laktace). Dochází k mobilizaci rezerv – odbourávání tuků a bílkovin z těla – v játrech je produkováno velké množství glukózy a dochází tak k hromadění ketolátek v organismu což vede k tukové degeneraci jater, nevyrovnané tvorbě mastných kyselin – převládá kyselina máselná – pokles produkce mléka a vitality telat.
Příznaky:
a)      Digestivní forma – vzniká u dojnic do 6. týdne po otelení, projevuje se postupným poklesem příjmu krmiva, puruchou motoriky bachoru, acetonovým zápachem vydechovaeného vzduchu, bolestivostí jater při pohmatu, hubnutím a malátností. Onemocnění nezřídka končí ulehnutím a následným úhynem.
b)      Nervová forma – nastává většinou velmi rychle po porodu – do 2 hodin. Příznaky se opakují po 12 – 24 hodinách. Zvíře je neklidné, podrážděné, manéžovitý pohyb – naráží do překážek, strnulá chůze, křeče, třesy, nechutenství, ulehnutí, koma končící úhynem.
c)      Subklinická forma – projevuje se nejčastěji 2 – 8 týden po porodu, probíhá téměř bez příznaků. Dochází zde často k poruchám plodnosti!
Diagnostika:
a)      Anamnéza – datum otelení
b)      Klinické vyšetření – pohmatem vyšetřit játra, vydechovaný vzduch zapáchá po acetonu, vyštření moči, mléka a krve na přítomnost ketolátek. U subklinické formy je hladina ketolátek zvýšena pouze mírně.
c)      Pitva – játra jsou zvětšená, žlutá a křehká.
Onemocnění s podobnými příznaky: acidóza, alkalóza, hniloba bachorového obsahu, traumata, zánět mléčné žlázy, zánět dělohy, vyhublost, BSE, hypomagnesemie – nedostatek hořčíku.
Terapie: infuze 40% glukózy nitrožilně, úprava krmné dávky přidáním šrotu, cukrové řepyči melasy. Do krmiva lze přidat propylenglykol, propylenglycerol či prodigestran. Podání bachorové tekutiny od zdravé krávy. Glukokortikoidy. Přidání kobaltu, vápníku, hořčíku a fosforu do krmné dávky. Odvar z lněného semínka.
Prevence: optimalizace krmné dávky v období porodu a před porodem, pozvolné přidávání sacharidů do krmné dávky před porodem, propylenglykol těsně před a po porodu, dostatek pohybu, u krav po porodu provádět preventivní vyšetření moči na přítomnost ketolátek.
 

PORODNÍ PARÉZA 

Příčinou poporodní parézy je nejčastěji:
a)      překrmování vápníkem v době stání na sucho,
b)      nesprávný poměr vápníku a fosforu v krmné dávce (1,2 Ca x 1 P, 1,5 Ca x 1 P – dobré),
c)      porucha regulačních mechanismů.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): snížená činnost příštítné žlázy v době krátce před porodem a po porodu – díky překrmování vápníkem – vzniká nedostatečná mobilizace vápníku ze skeletu (kostry) a jeho snížená absorbce ze střeva. Důvodem proč se paréza vyskytuje u krav brzy po porodu je, že velká část vápníku jde do mléka – vzniká nedostatek vápníku (hypokalcémie), narušení motoriky a paréza respektive ochrnutí.
Příznaky: projevují se obvykle do 24 hodin po porodu. V 1. stádiu dochází k excitaci (vzrušivost), svalovým třesům, nekoordinovaným pohybům a slabosti. V 2. stádiu pak dochází k ulehnutí, paréze (ochrnutí) začínající od zadních končetin – nemůže vstát, hlava je stočená na bok, zastavena je motorika trávícího traktu. 3. stádium se projevuje jako koma, ochablost svalů, nehmatný puls, slabé srdeční ozvy a zpomalený dech.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + vyšetření krevní plasmy na koncentraci vápníku (nízká).
Onemocnění s podobnými příznaky: obecně nemoci s nervovými příznaky – BSE, ketóza, alkaloza, tympanie, tetanus, hypomagnesemie, hypoglykemie (nedostatek krevního cukru).
Terapie: nitrožilní podání roztoku vápníku – postupně!, roztok s obsahem fosforu. Ústní podání chloridu vápenatého. Přípravky s hořčíkem proti křečím.
 

HYPOMAGNESEMIE - PASTEVNÍ TETANIE 

Příčina:
a)     snížené vstřebávání hořčíku v důsledku nesprávné krmné dávky – vysoký obsah dusičnanů a bílkovin,
b)      nedostatek hořčíku v krmné dávce,
c)      náhlé převedení zvířat na jarní pastvu – nedostatek vlákniny a velké množství dusíkatých látek,
d)      může vzniknout také při alkalóze bachorového obsahu nebo při silných průjmech.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoký obsah proteinů, dusíkatých látek, draslíku a vápníku v krmné dávce snižuje absorbci hořčíku v trávícím ústrojí – klesá jeho množství v krevní plazmě, což vede ke zvýšení neuromuskulární (nervově – svalové) dráždivosti a vznikají tak tetanické křeče.
Příznaky: 
Akutní forma – svalový třes, strnulá chůze, upadnutí, ulehnutí, tetanické křeče, opistotonus (pozice těla s obloukovitým prohnutím dozadu - do „mostu“, které je způsobeno křečí zádového svalstva), tonicko – klonické křeče (křeče celého těla), přemrštěná reakce na zvukové podměty, intenzivní srdeční ozvy, úhyn v důsledku udušení – křeče.
Subakutní forma – nechutenství, pokles dojivosti, podrážděnost, svalové třesy, strnulá chůze, tetanie pánevních končetin, opistotonus.
Subklinická forma – bez klinických příznaků, pokles užitkovosti.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků, vyšetření krevní plazmy na přítomnost hořčíku, vyšetření moči.
Onemocnění s podobnými příznaky: ketóza, tetanus, metabolická alkalóza, otrava močovinou, BSE, otrava organofosfáty a olovem, zánět mozkových blan (encefalitida).
Terapie: 20% roztok síranu hořečnatého – intramuskulárně (do svalu) či subcutálně (do podkoží) nebo 30% roztok chloridu hořečnatého nitrožilně. Prevencí je dostupnost minerálních lizů (nikoliv pouze základních solných lizů). 
 

RACHITIS - KŘIVICE 

Charakteristika: jedná se o onemocnění kostry u rostoucích mláďat. Jiný název pro křivici je také osteomalácie.
Příznaky: pokles užitkovosti (růstu), lízavka – olizování například zdí – snaha o zisk minerálů, nechutenství, hubnutí, bolestivý postoj, přešlapování, při pohmatu bolestivost kostí, polehávání a špatné vstávání – dlouho klečí na karpálních kloubech než vstane, zduření karpálních a tarzálních kloubů – kosti se začínají deformovat – vzniklý typický rachitický růženec na žebrech (přechod chrupavčité části v kostní je značně zduřelý), časté poranění vykloubením kostí či zlomeninami, u masných plemen skotu a těžších zvířat se roztahuje mezipaznehtní štěrbina vlivem povolení šlach.
Příčina onemocnění:
a)      nedostatek vápníku, fosforu a hořčíku v krmné dávce nebo jejich špatné vstřebávání ve střevě – například při zánětu střeva nebopři působení parazitů,
b)      při nedostatedčné syntéze vitamínu D (především u zvířat ve špatně osvětlených stájích) – vliv na ukládání vápníku do kostí,
c)      odchod minerálních látek ve výkalech a moči – při silných průjmech (nestačí se vstřebat ve střevě),
d)     při nadměrném odvápnění kostí při acidóze.
Predispozicí pro vznik tohoto onemocnění je špatné ustájení (nedostatek světla a pohybu), vysoká užitkovost, předčasné zabřeznutí (zapouštět v chovatelské dospělosti!).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): díky úbytku vápníku, fosforu a hořčíku v krevní plasmě dochází k narušení jejich metabolismu, což vede k demineralizaci skeletu nebo k poklesu jejich ukládání do kostí.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + biopsie kosti (odběr) – určuje se množství minerálních látek. Při rentgenovém vyšetření jsou kosti našedlé – nízká hustota – deformace kosti.
Onemocnění s podobnými příznaky: osteroporóza, polyartritidy (hromadné záněty kloubů), poporodní paréza, nutriční svalová dystrofie.
Terapie: úprava krmné dávky – přidání minerálů (vápník a fosfor). Injekční aplikace vápníku a fosforu + vitamín D. Úprava acidobazické rovnováhy v bachoru.
Prevence: krmná dávka vyvážená na minerály, dostatečné osvětlení stájí, preventivní aplikace vitamínu D, nebo pastva.
 

OSTEOPORÓZA

Osteoporóza vzniká při:
a)      primárním nebo sekundárním nedostatku vápníku,
b)      nedostatku bílkovina energie v krmné dávce,
c)      bachorových dysfunkcích a onemocnění jater,
d)     nedostatku mikroprvků (hlavně při nedostatku vitamínu C).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): hypokalcémie – nedostatek vápníku – nedostatek látek nutných pro výstavbu kostí – vysoká produkce parathormonu a dochází k odbourávání vápníku z kostí.
Příznaky a diagnostika jsou obdobné jako u rachitidy – křivice.
Terapie: úprava – optimalizace krmné dávky, optimalizace činnosti bachoru.
Zdroj: zootechnika.cz 

 

cl - pseudotuberkulóza (caseous lymphoma)

Pseudotuberkuloza – kaseózní lymfadenitida, bývá způsobena Corynebacterií pseudotuberculosis (gram pozitivní tyčinka- dusičnan negativní skupina u koz a ovcí). Jde o chronické a opakující se onemocnění. Do těla se dostávají bakterie neporušenou, ale i porušenou kůží a sliznicemi. Ty se dále šíří v organismu prostřednictvím krevního řečiště nebo lymfou. Počáteční infekce může být bez příznaků. Někdy se u ovcí a koz ale objevují horečka, nechutenství, chudokrevnost aj. Typické pro toto onemocnění jsou hnisavé záněty mízních uzlin - hlava, krk, oblast nad vemenem. 

 

 

Tyto pak mohou vytvořit píštěle, kterými na povrch vytéká nakažlivý – vysoce infekční - hnisavý sekret. Ložisko se na stejném místě objevuje opakovaně. Mimo tyto uzliny, které jsou hmatatelné, se zánětlivá ložiska mohou objevovat také např. v oblasti plic a jater. Méně časté příznaky jsou také kaseózní bronchopneumonie, artritidy, potraty, zánětlivá ložiska na centrální nervové soustavě – zánětlivá ložiska hypofýzy, záněty páteře, které vedou k ochrnutí ovcí. Zřídka dochází k zánětům mléčné žláze – mastitidě. U beranů i kozlů mohou být postiženy tříselné uzliny, vedoucí ke krátkodobé neplodnosti. S pokračujícím věkem se množství ložisek zvyšuje. Výše popsané příznaky jsou typické pro dospělá zvířata s tím, že až 40 % stáda obvykle má povrchové abscesy (krk, hlava). Ložiska jsou různé velikosti a vyplňuje je zeleno-žlutý nebo bílý hnis. U ovcí se uvádí, že ložisko připomíná cibuli – na průřezu jsou viditelné vrstvy. U koz je obsah obvykle měkčí a pastovitý.

Diagnostika spočívá v mikrobiologickém vyšetření ložisek, kdy při odběru se dbá, aby nedošlo ke kontaminaci vzorku jinými mikroorganismy. Vyšetření je dobré, aby se rozlišili případní jiní původci onemocnění – vyvolávající také záněty mízních uzlin (arcanobacterie, stafylokoky, pasteurella, fusobacterium). Testy jsou založeny na stanovení protilátek proti exotoxinu fosfolipázy D. 

Přestože jsou bakterie citlivé na antibiotika (penicilin), bývá léčba často neúspěšná, protože se tyto těžko dostávají přes vrstvy abscesu – zánětlivého ložiska (horší průnik a účinnost v ložisku). Při chirurgickém ošetření – odstranění, dochází k často k jejich opakování na tom samém místě. Doporučeno je, aby se zvířata vyřazovala ze stáda. Pokud jsou chovatelsky cenná, pak je potřeba rány řádně ošetřit, aplikovat antibiotika a hlavně dbát na velmi vysokou osobní hygienu (přenos na ostatní zvířata apod.). Postižená zvířata se stříhají jako poslední (nutná průběžná desinfekce ran, nůžek, strojků apod. – např. jodové preperáty). Nutné je oddělení (izolace) zvířat s příznaky od těch bez příznaků. 

Existuje v zahraničí (u nás bohužel nevím) vakcinační program proti pseudoTBC. Ale ani ten není spásný (opakované očkování každé 4 a 6 měsíců). Doporučené je proto serologické vyšetření nakoupených zvířat a také jejich případná izolace před včleněním do stáda. Do chovu bývá infekce zavlečena: dopravními prostředky jiných chovatelů, použitým nářadím, kontaminovaným krmivem, stříhacími strojky střihačů ovcí – přenos mezi chovy. Při využívání komerčních střihačů je dobré dbát na pravidla - desinfikované holínky a desinfikované pomůcky pro stříhání, čistý oděv. Nemoc se po zavlečení do stáda obvykle objevuje do 1 až 3 měsíců. 

Zdroje: Časopis Veterinářství č. 1/2016 
Z. Kazatelová, I. Šimková, J. Illek - Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

 

enterotoxemie koz

Enterotoxémie koz je vážná choroba koz různého věku, projevující se jak náhlými úhyny, tak jako těžké průjmové onemocnění nebo jako chronické chřadnutí s epizodami průjmu. V chovech se vyskytuje jak ve formě jednotlivých, sporadických případů, tak jako hromadná nemoc. Nemoc samotnou způsobuje toxin epsilon, který je ve střevě nejdříve aktivovaný rozštěpením trypsinem, trávicím enzymem samotné kozy. V promořeném stádě jsou všechna zvířata nosiči malého množství klostridií ve střevě. Novorozenci se nakazí už kontaktem s kůží mléčné žlázy.

Aby se u nosiče klostridií rozvinula enterotoxémie, bakterie se nejprve musí přemnožit. To se může stát při náhlé změně krmné dávky, zvláště když je náhle bohatší než předtím. V tom případě se bachorová mikroflóra nestačí rychle přizpůsobit a přebytek bílkovin a škrobů proniká do střeva, kde pak může být vhodným substrátem pro množení klostridií.

U kůzlat před odstavem enterotoxémie hubí velká, žravá kůzlata, častěji jedináčky.Rizikové faktory u odstavených kůzlat a dospělých koz jsou například převedení na bohatou pastvu, zkrmování pečiva, náhlé přilepšení, například melasou, kozám čerstvě po porodu či překrmení jádrem, třeba i v případě, že se kozy samy dostaly k sudu s krmením. Riziko je taky podávání zeleného krmiva kozám, které jsou ustájené a zvyklé jen na seno a suchá krmiva. Protože enterotoxémie vzniká při lepší krmné dávce, je častější v polointenzivně a intenzivně chovaných dojených stádech. Někdy ale k žádné změně krmné dávky nedojde a stejně se ve stádě enterotoxémie objeví.

Inkubační doba je velice krátká, jen několik hodin. U koz probíhá enterotoxémie jinak než u ovcí, přestože má většinou stejného původce. U ovcí bývá při enterotoxémii průjem jen někdy a převažují poruchy nervového systému, silná apatie a před smrtí křeče. U koz jsou nervové příznaky spíše vzácností a nemoc poškozuje více právě trávicí trakt.

Enterotoxémie koz probíhá ve třech formách.

Perakutní forma

Perakutní forma má velice rychlý průběh. Velmi často jsou nemocná zvířata nalezena už mrtvá. Pokud chovatel pozoruje nějaké klinické příznaky, je to náhle vzniklé nechutenství a nezájem o okolí, vysoká horečka a známky koliky, zvířata jsou nahrbená a pokopávají pod břicho. Objevuje se silný vodnatý průjem s hlenem a krví. Délka trvání nemoci je jen několik hodin a končí ulehnutím a smrtí. Křeče před smrtí, které se vyskytují u ovcí, u koz často chybí.

Perakutní forma postihuje především kůzlata před odstavem. Může ale postihnout i dojené kozy, u kterých je prvním příznakem náhlá ztráta mléka. Perakutní forma skoro vždy končí úhynem zvířete.

Akutní forma

Akutní forma enterotoxémie probíhá pomaleji, délka trvání nemoci je tři až čtyři dny. Postihuje častěji dospělé kusy. Nemocné kozy nežerou, mají horečku a silný vodnatý průjem. Rychle nastupuje dehydratace. Bez léčby většina nemocných zvířat hyne.

Chronická forma

Chronická forma enterotoxémie rovněž postihuje hlavně dospělá zvířata. Projevuje se postupným chřadnutím a hubnutím, nemocné kozy moc nežerou, mléčná produkce je nízká. Objevuje se střídavý pastovitý průjem nebo je občas trus méně formovaný.

Diagnostika

Protože u koz jsou klinické příznaky enterotoxémie vcelku rozmanité, podobné příznaky způsobuje mnoho jiných chorob koz. Náhlou smrt u koz způsobuje mnoho a mnoho jak infekčních, tak neinfekčních nemocí. Koza může uhynout na následky nadmutí nebo acidózy, což jsou neinfekční patologické stavy, které podobně jako enterotoxémie vzniká na podkladě překrmení nebo náhlé změny krmné dávky. Na pastvě hrozí i konzumace jedovatých rostlin. Kůzlata mohou také uhynout rychle na pasteurelózu nebo pomaleji z důvodu nedostatku mléka.

Průjem a hynutí způsobují také různí parazité, jak jednobuněční, tak červi. U kůzlat je další možnou příčinou těžkého průjmu kolibacilóza. U dospělých koz zase salmonelóza. Chronická salmonelóza a chronická enterotoxémie se dají rozlišit jen bakteriologickým vyšetřením.

Pitevní nález při enterotoxémii je typický především postižením střev. Střevní sliznice je nekrotická s vředy, pokrytá pablánami a střevní obsah obsahuje fibrin a krev. V břišní dutině se může nacházet vodnatý výpotek, častý je otok plic a patrné mohou být také krváceniny na různých orgánech. Při pitvě čerstvě uhynulých zvířat je tkáň ledvin nápadně rozbředlá – tato změna ale nastává přirozeně rozkladem tkání, takže u déle mrtvých zvířat nemá žádný význam.

Vzorkem k laboratornímu potvrzení je chlazený nebo mražený obsah střeva. Dají se použít i stěry z orgánů případně i výtěry z rekta živých zvířat, ale tyto musí být odebrané do transportního media.

Léčba

U perakutní formy vzhledem k rychlosti onemocnění je léčba málokdy možné. Akutně a chronicky nemocná zvířata je možné pokusit se zachránit. Léčba koz  spočívá v kapačce, podávání protizánětlivých léků a antibiotik. Antitoxin působící proti toxinům klostridií u nás není k dispozici. Lze podávat také živočišné uhlí, smectu, dubovou kůru a podobné preparáty, které snad mohou pomoci vychytat toxiny ze střeva.

Prevence - proti enterotoxémii je možné kozy očkovat. Vakcinují se vysokobřezí kozy a pak kůzlata ve věku osmi týdnů s přeočkováním za 4 – 6 týdnů.

Zdroj: zverolekarka.com

+420 602353556

Hamr 27, Veselí nad Lužnicí, 391 81